Jakkoli je D43 stále hudbou budoucnosti a budoucí problémy s hlukem a znečištěním si tak mnoho lidí stále nedokáže představit, minimálně pro jednu obec na trase budoucí 43 je nadměrná doprava již dnes noční můrou.
Stav životního prostředí je v Bosonohách dlouhodobě katastrofální. Hluk a emise z dopravy dlouhodobě překračují hygienické limity a jediné „řešení“ které Krajská hygienická stanice (KHS) prosazuje, spočívá ve vydávání výjimky z platných hygienických limitů na 5 let. Samozřejmě s vydanou výjimkou jsou navržena opatření, která mají zlepšit stav tak, aby na konci trvání výjimky došlo k poklesu hluku na „rozumně dosažitelnou míru“, když už by nebylo možné dosáhnout hygienických limitů. Tato opatření jsou však navržena spíše pro formu, aby bylo možné výjimku schválit, jelikož KHS nevynucuje jejich realizaci.
Abychom tedy nebyli nespravedliví, jedna věc přece jen realizována byla – oprava silnice II/602, ulice Pražská, v letech 2008-2009. Na nové silnici však bylo zrušeno omezení maximální rychlosti a ke snížení hluku stejně nedošlo, spíše naopak k jeho zvýšení.
Po deseti letech a dvou výjimkách se tedy situace dále zhoršila, a tak byla v dubnu 2016 vydána výjimka další, která „povolené“ limity dále výrazně navýšila nad hodnoty výjimek předchozích.
Jelikož je smyslem vydávání výjimek dát čas správci komunikace k realizaci nezbytných opatření, která zajistí dodržení zákonných limitů a NE legalizování nadměrného zatížení obyvatel znečištěním a hlukem, byla podána žaloba na nezákonně vydanou výjimku. Krajský soud rozhodl ve prospěch žalobců, výjimku v červnu 2018 zrušil. Nezákonnost výjimky potvrdil i Nejvyšší soud v rámci dovolání KHS.
I když občané soud vyhráli, kýžené snížení hluku a znečištění se nedostavilo. Správce komunikace – Brněnské komunikace a.s. – si podal žádost o další výjimku, kterou ale nedostal. KHS situaci neřeší a nadlimitní znečištění i přes obdržené urgence jednoduše přehlíží. Za nezákonný nadlimitní stav nedala správci komunikace ani sankci, ani silnici neuzavřela a ani neřeší řízení o další výjimce.
Následovala tedy žaloba na KHS za chybný úřední postup a použití limitu staré hlukové zátěže u D1 a II/602. Toto pochybení bylo potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu s tím, že smysl vydávání výjimek je to, aby nadlimitní hlučnost byla redukována. Chybný úřední postup tedy spočívá v tom, že KHS vydala výjimku, ale už nevyžadovala provedení příslušných opatření. Naopak, vydala další výjimku na vyšší hluk. U hluku z D1 se KHS spokojila s tím, že po výstavbě protihlukových stěn klesl hluk pod limit dočasného limitu staré hlukové zátěže, který je však na hony vzdálen standardním limitům.
Zde se soudy bohužel spokojily s tvrzením KHS, že hygienické limity jsou (díky vydané (a zrušené) výjimce a nekonečnému aplikování staré hlukové zátěže) splněné. Jaký limit zde má platit však soud neřešil – neřeší stav, že je výjimka protizákonná, protože hluk neustále roste. Neřešil ani, že nebyla podniknuta žádná opatření ke snížení hluku.
Žaloba teď směřuje k Ústavnímu soudu, aby soud konečně rozhodl a odůvodnil, které limity zde mají platil. Dle KHS totiž výjimka staré hlukové zátěže platí, dokud ji sama neukončí. To by ovšem znamenalo výjimku napořád, a to je v rozporu s ústavou, neboť trvalé použití výjimky znamená trvalé poškozování zdraví lidí.
V současné době Troubsko i Bosonohy podávají stížnost na nečinnost KHS, tedy na to, že KHS neodebrala výjimky staré hlukové zátěže tak, jak jí to nařizuje zákon. Tomu se KHS brání, protože neproběhly a ani neprobíhají žádné práce na opatřeních, která by hlukovou zátěž snižovala.
A jak to celé souvisí s D43?
Pokud by byla v Bosonohách a Troubsku zrušena možnost použití výjimky staré hlukové zátěže, znamenalo by to nejspíš nerealizovatelnost D43 v Hitlerově variantě. Těžko si totiž představit, že přivedení nové koncentrované dopravy po budoucí D43 do tohoto území způsobí pokles hluku a emisí pod dnes překračované a výjimkami navýšené limity. Aby se toto stalo, musela by jak D43, tak ovšem i D1, obchvat Bosonoh, současná železnice i plánovaná vysokorychlostní trať vést v tunelech. Navíc do prostředí s nadlimitní hlučností nelze přivádět další komunikace. Je také nutné zmínit, že nad lokalitou vede i koridor letecké dopravy, který k celkové hlučnosti prostředí dále přispívá.
JMK v Aktualizaci Zásad územního rozvoje (AZUR) tvrdí, že vše je realizovatelné a opatření eliminující hluk a emisí bude řešit až projekt. Ale to jen pro D43, u D1 či II/602 údajně žádná další protihluková opatření potřeba nebudou, i když jsou na nich překročeny hygienické limity.
Na druhou stranu správci komunikací D1 i II/602 tvrdí, že protihluková opatření jsou již vyčerpaná a jedinou možností je odvést dopravu někam jinam.
Brno tak možná bude prvním městem na světě, které bude mít tunel i pro leteckou dopravu.
Poučení závěrem
Jestli se nepodaří nebo nebude možné realizovat všechna nadstandardní protihluková a protiemisní opatření slibovaná v Zásadách územního rozvoje JMK, mohou obyvatelé desítek obcí, které v současném návrhu D43 jen těsně míjí, zažít dlouhá léta v nevyhovujícím prostředí pro trvalý život a táhnoucí se soudní spory s úřady.
Libor Dolák, František Grézl